Chceme-li mluvit a slyšet naše vnitřní dítě, musíme zklidnit naši mysl. Naše vnitřní dítě, tedy naše pocitová část je téměř jako samostatné stvoření. Naše vnitřní dítě má své pocity a touhy i potřeby. Avšak! Naše mysl a naše myšlenky a představy ovlivnují vnitřní dítě a pokud vnitřní dítě ovlivnujeme myšlenkami a představami nebudeme schopni slyšet jeho hlas. Proto zklidněme svou mysl...
Žijeme v hlavě. Stále se zabýváme myšlenkami a necháváme je aby ovlivnovali naše emoce, naše vnitřní dítě. Nyní ale žijme v srdci. Naslouchejme svým pocitům a ne myšlenkám, tak uslyšíme naše vnitřní dítě.
Naše vnitřní dítě k nám hovoří skrze pocity!
Zkuste následující pokus.
Vezměte si ze svého života něco, s čím nejste spokojeni, něco co by jste chtěli změnit nebo získat... Nyní si ohledně tohoto, všimnete svých myšlenek a názorů a i pocitů, které z těchto myšlenek vyplývají.
A nyní se zeptejte na tuto událost, kterou řešíte s níž nejste spokojeni, svého vnitřního dítěte. Zeptejte se ho na názor... Všimnete si svých pocitů, je to řeč vašeho vnitřního dítěte. Co vám to dítě říká?
Na tomto příkladu můžete vidět, že to co chováte v mysli může být odlišné, vůči tomu, co chováte v pocitech. Pokud se vaše emoce schodují s myšlenkami pak žijete v souladu s vnitřním dítětem, pokud ne měli by jste více jednat na základě vnitřního dítěte a naslouchat mu.
Příklad
Dejme tomu, že někdo není spokojen se svým zaměstnáním. Neustále se tomu člověku honí hlavou myšlenky typu : toto prostředí není tak hezké, mám malý plat jinde bych měl větší ap.
Pokud se člověk zeptá vnitřního dítěte a dítě mu pocity odpoví že je v práci přeci jen spokojené pak mysl ovládala dítě a to je špatné, protože mysl je ego. Ego nejsou naše tužby ale tužby ostatních, společnosti.
Pokud dítě pocity odpoví, že v práci je to skutečně hrozné, pak dítě ovládá mysl - což je dobře a vy by jste se měli dítěte zeptat co dál a svou situaci změnit...
Napsáno autorem těchto stránek S.